II.  

ROZVRŽENÍ  STRÁNKY


Listy dokumentu mají velikost A4 (210 × 297 mm). Potištěny jsou jen z jedné strany nebo z obou stran. V prvém případě jsou všechny potištěné stránky pravé. Sazebním obrazcem, definujícím rozměry a umístění potištěné části stránky, je pravoúhelník, určený šířkami okrajů stránky.

Okraje stránek   Správně zvolené šířky okrajů stránek vázaných dokumentů rostou v pořadí od okraje vnitřního, přes horní a vnější, po dolní (nejširší). Takové proporce okrajů totiž vyhovují funkčnímu i estetickému hledisku – za široké dolní či vnější okraje čtenář knihu drží, ve svislém směru jsou středy potištěných ploch blíže optickým středům stránek a vodorovně „neutíkají z knihy ven“ (celková šířka nepotištěné plochy u hřbetu je zhruba stejná jako šířka vnějšího okraje).

Jedna z možností geometrické konstrukce sazebního obrazce dvoustrany           
Jedna z možností geometrické konstrukce sazebního obrazce dvoustrany

Pro stránky formátu A4 je doporučeno volit šířky okrajů v poměru 2 : 3 : 4 : 5 nebo 3 : 4 : 5 : 7. Vnitřní okraj musí být dostatečně široký – okolo 20 mm – aby plnil svoji funkci i při často velmi tuhém hřbetu vazby diplomové práce. Navíc je poměrně značná část vnitřního okraje – až 15 mm – ve hřbetu zapuštěna a tudíž skryta. O tuto hodnotu je nutné šířku vnitřního okraje zvětšit. Pro konečné šířky okrajů je tedy vhodné použít například následující hodnoty (poměr 2 : 3 : 4 : 5):

•  vnitřní okraj  35 mm (20 + 15)
•  horní okraj  30 mm
•  vnější okraj  40 mm
•  dolní okraj  50 mm

Zužováním okrajů se sice zvětšuje využitá plocha stránky, avšak také zmenšuje jejich dekorativní účinek.

Řádkový rejstřík   Hrubý rozměr dolního okraje stránky je vhodné dodatečně upřesnit tak, aby výsledná výška sazebního obrazce byla celočíselným násobkem kuželky základního textu neboli svislé rozteče jeho řádek. Například pro kuželku 14 bodů a výšku sazebního obrazce 616 bodů (asi 217,5 mm) se pak vejde na stránku přesně 44 řádek základního textu.

Pomyslná účaří řádek základního textu tvoří tzv. řádkový rejstřík stránky. Podle pravidel klasické sazby by se měla skutečná účaří všech řádek na všech stránkách dokumentu s tímto řádkovým rejstříkem krýt. K dodržení tohoto pravidla je však nutné, aby svislé rozměry veškerých prvků sazby (řádek textu, prokladu mezi odstavci, obrázků atd.) byly přesnými celočíselnými násobky kuželky základního textu. Často se proto od něj odchylují graficky členité dokumenty (vyžaduje se jen krytí na obrysu sazebního obrazce), bezpodmínečně však musí být dodrženo v rámci sousedních sloupců při vícesloupečné sazbě.

Záhlaví a paty   Záhlaví a pata stránky jsou tvořeny jednou či dvěma řádkami textu, umístěnými v jejím horním resp. dolním okraji a poskytujícími informace především o její poloze v dokumentu. Povinně se uvádí pouze číslo stránky, jinak mohou záhlaví a pata obsahovat například název diplomové práce, číslo a název aktuální kapitoly, ale i dekorativní grafické prvky decentního provedení.

Uvádět lze jen záhlaví, jen patu nebo současně záhlaví i patu, avšak jednotně na všech běžných stránkách knižního bloku. Výjimkami jsou prázdné stránky a stránky se zvláštní grafickou úpravou, na něž se záhlaví ani pata vkládat nesmí: stránka patitulu, protititulu, titulu, anotace, poděkování, prohlášení, stránky celoplošných obrázků a graficky ztvárněné titulní stránky kapitol. Většinou se záhlaví a pata nevkládají ani na stránky seznamů (obsahu, rejstříku, seznamu obrázků a seznamu použité literatury). Pata může být vypuštěna i na nezaplněných východových stránkách kapitol.

Svisle jsou řádky záhlaví resp. paty umístěny nad resp. pod běžným obsahem stránky, od nějž jsou vizuálně odděleny jednou nebo dvěma řádkami prázdnými a případně i vodorovnou čarou přes celou šířku obrazce sazby. Sázecí programy realizují záhlaví i patu jako součást okrajů stránky. Výšku horního okraje je pak nutno o výšku záhlaví zvětšit, kdežto dostatečně vysoký dolní okraj se obvykle nezvětšuje (ovšem jen pokud pata není opticky kompaktní).

Číslování stránek   Při číslování se započítávají všechny platné stránky knižního bloku, tedy levé i pravé při oboustranném tisku resp. jen pravé při tisku jednostranném, ovšem na některých stránkách se pořadové číslo nezobrazuje (viz oddíl Záhlaví a paty výše). Počáteční stránkou je první fyzická stránka bloku, nikoliv až první stránka úvodní kapitoly. Číslování je souvislé až do příloh, jejichž stránky mohou být číslovány samostatně.

Sloupce   Ve specifických případech, kdy jsou vzhledem k použitému stupni písma řádky textu příliš dlouhé, a tudíž špatně čitelné nebo nevyužité, může být sazební obrazec rozdělen na několik sloupců, umístěných na stránce paralelně. Takto lze sázet například obsah a rejstřík nebo zdrojové texty programů.

Mezery mezi sloupci sazebního obrazce musí být dostatečné, avšak výrazně užší než vnitřní okraj stránky. Vhodná šířka je zhruba 5 až 10 milimetrů.

Text postupně zaplňuje jednotlivé sloupce tak, že z konce běžné řádky přetéká na začátek řádky níže, z konce poslední řádky sloupce pak na začátek první řádky sloupce vpravo a z konce poslední řádky posledního sloupce na začátek první řádky prvního sloupce na další stránce. Účaří vodorovně sousedících řádek musí ve všech sloupcích přiléhat ke stejné vodorovné linii. Nejsou-li všechny sloupce zcela plné, musí být svisle vyváženy, tedy automaticky nebo ručně zalomeny tak, aby všechny byly zaplněny pokud možno stejně.

Pro základní text diplomové práce vícesloupečná sazba vhodná není. Příliš zkracuje řádky, což vede k potížím při jejich zaplňování a následně pak k velké frekvenci výskytu dělených slov.

Svislé zarovnání   Běžné stránky dokumentu musí být při kvalitní sazbě zcela zaplněny – text musí dosáhnout dolního okraje stránky. Faktické zaplnění stránky však bývá obtížně realizovatelné a při nedodržování krytí řádkového rejstříku ještě ani nemusí znamenat dosažení dolního okraje sazebního obrazce.

Požadované svislé zarovnání stránky, při kterém se přesně kryje účaří poslední řádky s hranou dolního okraje stránky, lze uskutečnit rovnoměrným zvětšením svislého prokladu mezi odstavci o aktuálně potřebnou hodnotu. Sázecí programy i dobré textové editory jsou vybaveny funkcí, která stránky dokumentu zarovnává automaticky. Na stránkách, jejichž svislé zarovnávání je nežádoucí (například na východových stránkách kapitol), je ovšem nutno tuto funkci vypnout.

Dodatečný proklad odstavců nesmí být příliš velký, přípustným maximem je zhruba půl řádky mezi každou dvojicí odstavců. Pokud ke svislému zarovnání stránky nedojde ani při dosažení uvedeného maxima, ponechá se stránka raději nezarovnaná, neboť další zvětšování prokladu mezi odstavci ani zvětšování prokladu mezi řádkami uvnitř odstavců není esteticky vhodné.

Při zarovnávání vícesloupečné sazby, kdy musí být zachováváno krytí řádek textu s řádkovým rejstříkem stránky, se zvětšuje proklad jen mezi některými odstavci (nejlépe před titulky), a to vždy o celou výšku řádky.

Obrázky   Počet a rozměry obrázků v dokumentu musí odpovídat potřebám výkladu. Ilustrace i fotografie se vkládají na stránky přednostně v elektronickém tvaru (jsou tištěny spolu s textem), v dostatečném rozlišení. Fotografie mohou být v nouzi i nalepeny, ovšem jen z jedné strany listu a pokud možno samostatně, nikoli jako součást běžného textu. Nosičem musí být tužší papír, který se nekroutí. Samostatné listy s nalepenými fotografiemi je vhodné umístit jako přílohu až na konec knižního bloku.

Tištěné obrázky by měly tvořit s textem harmonický celek, což se týká především jejich umístění na stránce, tloušťky jejich čar a sytosti vyplněných ploch. Při oboustranném tisku je ideální řešit umístění obrázků v rámci celé dvoustrany.

Příklady vhodného umístění obtékaného obrázku           
Příklady vhodného umístění obtékaného obrázku

Velmi opatrně je nutno volit parametry obtékání obrázku okolním textem (viz příklady výše). Optimální je stav, kdy je obrázku vymezen obdélníkový rámec přes celou šířku sazebního obrazce – ten je obtékán pouze shora a zdola, takže k jeho interakci s textem prakticky nedochází. Užší rámec je nutno přisadit k levému či pravému okraji obrazce, aby byl obtékán pouze z jedné boční strany. Obtékání obrázku z obou stran nebo dokonce podle nepravidelné hraniční křivky je nevhodné, neboť text je pak nepřehledný a zpravidla je vysoká i frekvence výskytu dělených slov a nedostatečně zaplněných řádek.

Jednotně pro všechny obrázky v dokumentu se volí šířka mezery mezi jejich hranicemi a okolním textem (5 až 10 mm vodorovně i svisle) a formát popisků (titulků) i případných rámečků.

Pokud obrázek není řešen celostránkově, musí se současně s ním na stránku vejít aspoň tři řádky textu. Méně než osm řádek se však obrázkem nedělí – pokud je tedy obrázek svisle uzavřen uvnitř textu, musí být nad ním i pod ním uvedeny aspoň čtyři řádky.

Na umístění obrázku má vliv dokonce i jeho obsah: pohledy osob i předměty ve vodorovném pohybu by měly směřovat ke hřbetu knihy a obrázek krajiny s oblohou by měl být přisazen k hornímu okraji stránky. Všechny „naležato“ umístěné celostránkové obrázky musí být orientovány tak, aby jejich dolní okraj byl umístěn vpravo, nezávisle na pozici obrázku v rámci dvoustrany (čtenář pak otáčí knihu vždy ve stejném směru). Stejně jako obrázek musí být orientován i případný jeho popisek a legenda.