xistuje-li vůbec v jižních Čechách zámek z pohádky, pak je to Červená Lhota. Malá a rozkošná stavbička s věžičkou a renesančními štíty pluje se svým ostrůvkem na hladině rybníka a její silueta se snoubí ve vodní hladině se zelení okolních lesů a modří nebes a nutí i zavilého pragmatika ke snění. Kdo tu prožil několik chvil a dokázal se zastavit, zaposlouchat a zasnít, ten se bude vracet.
    Na místě půvabného zámečku stála původně tvrz, poprvé doložená v roce 1465. Kábové z Rybňan ji v 16. století přestavěli na renesanční zámek, který se tehdy nazýval Nová nebo také Kábova Lhota. V roce 1597 koupil panství Vilém Rút z Dírného a připojil k němu sousední městečko Deštnou a řadu dalších vesnic. Za jeho vlády na počátku 17. století se ujal podle barvy venkovních zdí název Červená Lhota. Za účast na stavovském povstání byl však zámek Rútům v 1621 zkonfiskován a po nějaké době jej získali Slavatové, majitelé velkého jindřichohradeckého panství. Ti ale do konce 17. století vymřeli a majitelé Červené Lhoty se potom rychle střídali. Až v roce 1794 koupil zámek a panství baron Ignác Stillfried. Uměnímilovného osvíceného pána provázela rozporuplná pověst. Na jedné straně byl považován za zhýralce a světáckého bonviána, zároveň se však dokázal postarat o své poddané a pro vrchnostenské dělníky založil ves Stillfriedov, v níž se jim na tu dobu velmi dobře žilo. Nový domov a slušné zaopatření nabídl na Červené Lhotě také hudebnímu skladateli Karlu Dittersovi, který byl v letech před začátkem francouzské revoluce velmi známým skladatelem a v přízni publika se vyrovnal i svým slavným současníkům Haydnovi i Mozartovi. Narodil se v roce 1739 ve Vídni a stejně jako Mozart byl zázračným dítětem. Ve dvanácti letech se stal členem dvorní kapely knížete Hildburghausena, osvojil si dvorné způsoby a na studijní cestě s kolegou Christopherem Willibaldem Gluckem do Itálie si prohloubil i hudební vzdělání. Po návratu byl houslistou ve dvorní opeře, potom kapelníkem na biskupském dvoře v uherském Velkém Varaždíně a od roku 1769 opět kapelníkem u svého velkého příznivce knížete biskupa Schaffgotsche ve Slezsku. V Jeseníku se oženil se zpěvačkou Nicolinou Trinkovou, vedl tam vlastní kapelu, zřídil svému mecenáši domácí divadlo, a v roce 1773 byl povýšen do šlechtického stavu. Nic nekalilo jeho štěstí a nic nestálo v cestě jeho uměleckému úspěchu. Jeho skladby se úspěšně hrály ve Vídni a dnes se všeobecně uznává jejich význam pro vznik německé lidové opery. Skládání mu zajišťovalo velmi dobrou existenci a jeho roční plat byl třikrát větší než Mozartův. Jeho opera lékař a lékárník měla premiéru ve Vídni v roce 1786 a líbila se císaři i publiku mnohem více než Mozartova Figarova Svatba.
     V roce 1794 to však již byla minulost. Ditters byl bez místa, trápila jej dna a léčení stálo moc peněz. S povděkem proto přijal nabídku barona Stillfrieda a přestěhoval se s celou rodinou na Červenou Lhotu.
     Úplná idyla jej však nečekala. Sám později napsal: "I když tu mám celé zaopatření pro sebe i pro svou rodinu, cítím se jako žebrák. Veškeré mé drahocenné upomínkové předměty, které jsem po celý život dostával, jako tabatěrky, hodinky a jiné, budou pomalu pryč. Odcházejí ode mne jedna po druhé. Prodával jsem je často za pouhou třetinu jejich původní hodnoty. A co bude pak, až prodám poslední?"
     Neradostné stáří a konec čekaly slavného skladatele na půvabném jihočeském zámku. Tělesně zlomen, nepohyblivý a uprostřed smutných vzpomínek na šťastnější doby dožíval tento současník Mozartův a jeho zrak bloudil po hladině rybníka a jistě často spočinul na siluetě pohádkového zámku. Ditters zemřel 24. října 1799 na zámečku Nový Dvůr u Červené Lhoty a byl pohřben na hřbitově u Deštné. Tři roky po něm zemřela i jeho žena a z jeho deseti dětí zbyly naživu čtyři. Sedmnáctiletá Anna Marie, zvaná Naneta, si po otcově smrti vzala o čtyřicet let staršího majitele panství barona Ignáce Stillfrieda. Dobrodinec si vybral svou daň.
    Zatímco jeho současníci Mozart a Haydn se hrají dodnes, Ditters i jeho tvorba upadly v zapomnění.