 |
 |
|||
Vzdělávání žáků se specifickými vzdělávacími potřebami
4. Jaké jsou další příčiny poruch učení v matematice?
Kromě specifických poruch učení má na úspěšnost dítěte v matematice vliv řada dalších faktorů. Problémy dětí v matematice mohu být působeny jednak obsahem samotné matematiky, avšak můžeme je najít i v osobnosti žáka, v osobnosti učitele nebo i v rodičích.
Obsah učiva matematiky
Matematika je disciplína, která pracuje s abstraktními pojmy a jejich správné vytváření je náročné na psychiku žáka. Má přesnou logickou výstavbu a je budována deduktivně. Proces zobecňování a abstrakce vyžaduje schopnost postupně přecházet od konkrétních představ k obecnějším, a to je pro děti velmi složité. I když se ve školské matematice využívají vesměs induktivní přístupy, určité zobecnění a abstrakce jsou nutné (například již při vytváření pojmu přirozeného čísla). Navíc školská matematika je předmětem, kdy každý prvek nižší úrovně je nezbytným předpokladem zvládnutí prvků vyšší úrovně, tedy žáci si musí to, co se již dříve naučili, neustále pamatovat. Například zvládnutí pamětného počítání je nezbytné při počítání písemném, tedy při výuce algoritmů početních operací. Přitom žáci neustále využívají paměti dlouhodobé, krátkodobé i pracovní. Podrobně o jednotlivých příčinách problémů bude pojednáno v dalším textu. Zde můžeme uvést pouze zásadní stanovisko:
- nejprve je nutné pochopení každého z matematických pojmů,
- podle schopností žáka je třeba stanovit míru vědomostí a dovedností, které je schopen vzhledem ke své poruše učení zvládnout,
- neustále je třeba posilovat paměť,
- respektovat nerovnoměrný vývoj žáků, kdy k potřebným matematickým pojmům nedospívají všichni žáci současně.
Osobnost žáka
Žáci se nerozvíjejí stejně rychle, některé myšlenkové operace může mít vyvinuty poněkud později, avšak přitom není snížena úroveň jeho rozumových schopností a ani nemusí trpět specifickou poruchou učení. Příčiny neúspěchů žáků v matematice mohou být způsobeny určitou nedozrálostí vzhledem k danému učivu. Častokrát se stává, že žák v daném okamžiku učivo nechápe, ale po určitém časovém úseku (např. za půl roku) chápe toto učivo již bez problémů.
Další příčiny problémů žáků v matematice souvisejí s jejich volními vlastnostmi. Matematika vyžaduje každodenní systematickou práci (v malých kvantech). Pokud žák není schopen sám se k této práci přimět a pokud v jeho okolí není nikdo, kdo by mu pomohl, nemá šanci na úspěch v matematice. Většinou se objeví problém v některém úseku učiva a žák již není schopen sám navázat a zvládat učivo následující. S malou úspěšností žáka v matematice souvisí také jejich nepozornost, nezájem, ale také malé sebevědomí, úzkost, ztráta naděje na úspěch, role outsidera mezi spolužáky aj.
Velmi důležité je sledovat tzv. psychické bariéry, kterými jsou např. syndrom bílého papíru - obavy z písemných prací, pětiminutovek, dále obavy ze sloupců příkladů, slovních úloh, některého tématu aj. Tyto psychické problémy jsou velmi závažné a je třeba je vnímat jako varovné signály v práci učitele a v komunikaci se žákem. Podezírat žáka, že něco tzv. předstírá, může být někdy nebezpečné.
Osobnost učitele
Nejčastější příčiny poruch učení žáků v matematice, související s osobností učitele, jsou způsobeny nedostatečnou odbornou znalostí učitele, jak v oblasti matematiky, tak v oblasti pedagogické, psychologické a speciálně pedagogické. Dále jsou příčiny poruch ve stylu výuky, který může být vhodný pro většinu žáků, ale není vhodný právě pro tohoto žáka, volbě metod práce, dále pak v oblasti komunikace se žáky, v neostatečné trpělivosti učitele, formálním přístupu k práci s těmito žáky. Příčiny mohou být také v nedostatečné motivaci žáků k učení i nedostatečné motivaci matematického učiva, v nezvládnutí problematiky hodnocení a klasifikace apod. Pro žáka je velmi málo motivující učitelovo očekávání sníženého výkonu žáka s poruchou učení bez naděje na zlepšení, nebo nedostatek empatie učitele k žákům s dyskalkulií.
Vliv rodičů
Reakce rodičů na poruchy učení v matematice je různá a můžeme uvést několik skupin podle jejich vztahu k jejich dítěti. Do první skupiny můžeme zařadit rodiče, kteří mají pro své dítě plně pochopení, spolupracují s pedagogicko psychologickou poradnou i učitelem matematiky a snaží se dítěti pomoci vzhledem k jeho handicapu. Pomáhají mu překonávat problémy v matematice a neočekávají nereálné výsledky. Druhá skupiny rodičů jsou rodiče ambiciózní, nepřiměřeně ctižádostiví, kteří nejsou schopni smířit se s tím, že mají dítě s problémy v matematice. Tito rodiče buď dítě odmítají nebo zaujímají trpitelské stanovisko (proč právě my máme takové dítě), nebo dítě přetěžují neustálým doučováním a nepřiměřenými nároky. Někteří rodiče děti trestají, ani ne tak fyzicky, jako psychicky. Další skupinou rodičů jsou rodiče, kteří se snaží za každou cenu dítěti pomáhat tak, že vymýšlejí nejrůznější postupy a didaktická zjednodušení, která se však v budoucnu v dalším učivu projeví jako chybná a způsobí dětem další problémy. Další skupina rodičů se sice o dítě zajímá, ale rezignuje a nechá dítě bez odborné pomoci (nedá se nic dělat, my jsme na matematiku také "nebyli"). Existuje také skupina rodičů, kteří nespolupracují ani s poradnou, ani s učitelem a o dítě se nestarají. Práce s rodiči je někdy náročnější než práce s dětmi.
Další uplatnění žáků s poruchou učení
Dyskalkulie je specifická porucha učení, avšak dítě má průměrnou až nadprůměrnou inteligenci a často porucha učení nemusí ovlivnit ani jeho vysokoškolské studium, třeba i matematického, přírodovědného nebo technického zaměření. Postavení člověka ve společnosti může být, mimo jiné, ovlivněno jeho vývojem v dětství a vztahem k matematice. Buď při rozhodování o volbě povolání vyhledává (nebo jeho rodiče vyhledávají) takové povolání, kde se s matematikou příliš nesetká - např. obory umělecké nebo humanitní, nebo naopak jej jeho vývojová porucha nemusí ovlivnit v oborech přírodovědných. Mnoho význačných osobností (např. G. Gamov, D. Hilbert, T. A. Edison) mělo v dětství problémy v matematice a přesto dosáhli vynikajících úspěchů, někteří právě v matematice a fyzice. Mohli bychom uvést mnoho příkladů, kdy zdánlivě "tupý" a ve škole neprospívající žák se v budoucnu projeví jako génius.
Je tedy nezbytné přistupovat k žákům s poruchami učení citlivě, snažit se pochopit jejich problémy a hledat cesty, jak jim učení usnadnit. Člověk s poruchou učení se v dospělosti s problémy nějakým způsobem vyrovná, avšak vždy, když řeší situaci, ve které jsou dominantní oblasti, které mu činí potíže, vždy si je uvědomí a musí vynaložit velké úsilí na to, aby je zvládl. Většina dospělých lidí své problémy tají z obavy ze společenské degradace. Pomocí kompenzačních pomůcek (kalkulátor, počítač) lze řadu problémů eliminovat, zejména z oblasti numerických výpočtů. Avšak problémy se z oblasti operací s přirozenými čísly se přesunou do dalších matematických témat, např. počítání s mocninami a s algebraickými výrazy, řešení rovnic, výpočty v geometrii apod.
