 |
 |
|||
Vzdělávání žáků se specifickými vzdělávacími potřebami
1. Úvod
1.1. Které žáky považujeme za žáky se specifickými vzdělávacími potřebami v matematice?
- Žáky se zdravotním postižením (tělesným, zrakovým, sluchovým, mentálním, autismem, vadami řeči, souběžným postižením více vadami a vývojovými poruchami učení nebo chování.
- Žáky se zdravotním znevýhodněním (zdravotním oslabením, dlouhodobým onemocněním, lehčími zdravotními poruchami vedoucími k poruchám učení a chování)
- Žáky se sociálním znevýhodněním (z rodinného prostředí s nízkým sociálně kulturním postavením, ohrožené sociálně patologickými jevy, s nařízenou ústavní výchovou nebo uloženou ochrannou výchovou a žáci v postavení azylantů a účastníků o udělení azylu). (RVP ZV, s. 99)
- Žáky nadané a mimořádně nadané.
- Nadané žáky se souběžnou specifickou poruchou učení.
V dalším textu se zaměříme na žáky se specifickými poruchami učení a možnostmi jejich vzdělávání v matematice. Dlouholetá práce se žáky, kteří mají problémy v matematice ukazuje, že postupy, které uplatňujeme při práci se žáky se specifickými poruchami učení v matematice jsou vhodné i pro ostatní žáky, kteří se matematice učí obtížně.
1.2. Žáci se specifickými poruchami učení
Specifické poruchy učení začaly být systematicky studovány psychology a speciálními pedagogy v minulém století. V roce 1976 vydal Úřad pro výchovu v USA definici specifických vývojových poruch učení v tomto znění: "Specifické poruchy učení jsou poruchami v jednom nebo více psychických procesech, které se účastní porozumění nebo užívání řeči, a to mluvené i psané. Tyto poruchy se mohou projevovat v nedokonalé schopnosti naslouchat, myslet, číst, psát nebo počítat. Zahrnují stavy, jako je např. narušené vnímání, mozkové poškození, lehká mozková dysfunkce, dyslexie, vývojová dysfázie atd." (Matějček 1987)
Skupina expertů Národního ústavu zdraví ve Washingtonu spolu s experty Ortonovy společnosti a dalších institucí formulovali v roce 1980 následující definici: "Poruchy učení jsou souhrnným označením různorodé skupiny poruch, které se projevují zřetelnými obtížemi při nabývání a užívání takových dovedností, jako je mluvení, porozumění mluvené řeči, čtení, psaní, matematické usuzování nebo počítání. Tyto poruchy jsou vlastní postiženému jedinci a předpokládají dysfunkci centrálního nervového systému, i když se porucha učení může vyskytovat souběžně s jinými formami postižení (např. kulturní zvláštnosti, nedostatečná nebo nevhodná výuka, psychogenní činitelé), není přímým následkem takových postižení nebo nepříznivých vlivů." (Matějček 1987)
V roce 1992 byly v 10. revizi Mezinárodní klasifikace nemocí uvedeny v oddíle F 80 až F 89 Poruchy psychického vývoje a v části F 81 Specifické vývojové poruchy školních dovedností:
F 81.0 Specifické poruchy čtení
F 81.1 Specifické poruchy psaní
F 81.2 Specifické poruchy počítání
F 81.3 Smíšená porucha školních dovedností
F 81.8 Jiné vývojové poruchy školních dovedností
F 81.9 Vývojové poruchy školních dovedností nespecifikované
(Mezinárodní klasifikace nemocí 1992).
Postupně byly zkoumány poruchy čtení, psaní, počítání a dalších schopností a dovedností. Začaly se systematicky zkoumat příčiny těchto poruch a začaly se hledat edukační postupy, kterými by bylo možno pomoci žákům tyto problémy překonávat.
Dyskalkulie a další poruchy učení v matematice jsou také zpravidla poruchami v komunikaci mezi žákem a světem. Kvantitativní jevy a prostorové objekty existují nezávisle na nás a je třeba najít cestu, jak je dekódovat. Souvisí to s procesem vnímání kvantity, procesem učení, procesem zobecňování. Snahou je učit žáky matematice na úrovni, jaké jsou schopny, prostřednictvím zážitků, postupem "4 P":
- POHODA - atmosféra bez napětí a strachu.
- PROŽITEK - získávání pojmů na základě vlastních prožitků při manipulativní a myšlenkové činnosti.
- POZNÁNÍ - vnímání matematických objektů a pojmů, jejich vlastností, shod a odlišností, postupné vytváření systému.
- POROZUMĚNÍ - navození "AHA efektu" - už vím, jak a proč to tak je.
Problémy žáků v matematice mohu mít nejrůznější příčiny. Mohou to být lehké mozkové dysfunkce, nesprávný způsob vyučování, negativní postoj k matematice a k učení, nedostatečná příprava na vyučování a mnoho dalších. Příčiny jsou různé, avšak jejich analýza a pochopení problémů se žákům často nedostává. Dospělí velmi často neodkáží odhalit myšlenkové procesy, které probíhají v mozku žáka při práci s matematickými pojmy, snaží se sice hledat pomoc, ale ta může být v mnoha případech neúčinná. Někdy je založena na pouhém pamětném zapamatování si faktů, na uplatňování nevhodných výukových metod, někdy vychází z nesprávných předpokladů a pod.
Účinná pomoc je taková, která odhalí pravou příčinu problému žáka a připraví cílenou nápravu právě pro tohoto žáka. Přitom nestačí pouhé procvičování na základě pamětného učení, ale jde o pochopení podstaty matematického učiva a jeho užitečnosti pro praktický život a zároveň o respektování poznávacích schopností žáka. V následujícím textu se zamyslíme nad matematickou podstatou poruch učení a uvedeme náměty pro nápravná opatření a ukázky možných reedukačních cvičení.
další kapitola: 2. Formy poruch učení a jejich příčiny
