Speciální vzdělávací potřeby

Vzdělávání žáků se specifickými vzdělávacími potřebami

2. Formy poruch učení a jejich příčiny

 

2.1. Co přispívá k problémům v matematice?

Ve školské praxi se častokrát setkáme se žáky, u kterých se projevují některé z následujících problémů a ty ovlivňují úroveň osvojování si matematických dovedností a vědomostí:

• Poruchy koncentrace
  Žáci se obtížně koncentrují na určitou činnost, jsou snadno unavitelní, roztěkaní, snadno odbíhají od problému, nechávají se vyrušit jakýmkoliv podnětem, který nesouvisí s právě prováděnou činností. Řešení jakéhokoliv matematického úkolu či problému vyžaduje plnou koncentraci a neúspěšnost při řešení může být způsobena právě neschopností žáka se na problém soustředit. Žáci trpí nedostatkem času, nestíhají, trvá jim déle, než proniknou do podstaty problému. Nejsou dostatečně pohotoví, rychlí - projevuje se to např. tak, že jsou neúspěšné v soutěžích zaměřených na rychlost.
• Poruchy pravolevé orientace - nevyhraněná lateralita (preference při užívání jednoho z párových orgánů) způsobuje žáků problémy v matematice, např. při zápisu číslic jednostranně orientovaných, víceciferných čísel, chápání vztahů na číselné ose aj.
• Poruchy prostorové orientace - žáci žijí v trojrozměrném prostoru a přirozeně vnímají vztahy mezi objekty a rozložení předmětů v prostoru (vztahy nad, pod, nahoře, dole, vedle, vpředu, vzadu, před, za). Problémy však činí pochopení znázornění prostorové situace v rovině pomocí některého ze zobrazení (např. volného rovnoběžného promítání) na obrázku. Žáci velmi dobře ví, co je to např. krychle, ale nechápe změť čar na papíře, které zobrazují krychli a často nepochopí ani nakreslenou síť krychle a dalších těles.
• Poruchy časové orientace - žáci vnímají časové následnosti nejprve během dne, zpravidla podle událostí a stále se opakujících činností, později pak v delším časovém období (týden, měsíc, rok). Problémy činí pochopení jednotek času a jejich převody, jednak proto, že se užívá číselné soustavy o základu šedesát (1 hodina = 60 minut, 1 minuta = 60 sekund) a jednak proto, že některým činí problémy pochopit vztahy mezi údaji na kruhovém ciferníku a lineárním plynutím času. Rovněž čtení časových údajů zapsaných digitálně může některým žákům přinášet problémy.
• Poruchy sluchového vnímání - žáci nemají poruchu sluchu, slyší dobře, ale nevnímají, co se právě řeklo. Často se dotazují právě na to, co bylo bezprostředně vysloveno. Toto by měl dospělý vítat, neboť žák ví, na co se má zeptat, když mu to právě uniklo. Navíc ve třídě je určitě více žáků, kteří také nevnímají sluchově, avšak nemají odvahu zeptat se.
• Poruchy reprodukce rytmu - vnímání rytmu a jeho reprodukce je pro matematiku velmi důležité - např. při počítání po jedné, orientace v číselné řadě, sledování zákonitostí, závislostí aj.
• Poruchy zrakového vnímání - žák dobře vidí, avšak nevnímá plně zrakově to, co by měl vnímat jako matematické učivo - např. vidí sice, že 1 dm je rozdělen na 10 cm, ale matematický poznatek o vztahu těchto jednotek a jejich převodu v mozku nevznikne. Žák není schopen rozlišit změny, orientovat se v geometrickém obrázku apod.
• Poruchy řeči - kromě logopedických problémů je v matematice nejdůležitější schopnost formulovat myšlenky vlastními slovy. Přesnost vyjadřování je odrazem přesnosti myšlení. Když žák sdělí: "Já to vím, ale neumím to říci", tak zpravidla neví, ale jen něco tuší. Pokud má žák správně vytvořený poznatek, rozumí podstatě problému, pak jej dokáže slovně vyjádřit. Od žáků zpravidla nevyžadujeme definice matematických pojmů (zejména na 1. stupni ZŠ), avšak vytváříme pojmy v duchu správných definic.
• Poruchy jemné a hrubé motoriky - projevují se zejména při manipulativních činnostech při vyvozování základních pojmů a operací, při zápisech čísel, zápisech algoritmů operací, zejména pak při rýsování.
• Poruchy chování jako důsledek poruch učení - pokud se žákům nedaří v matematice, pak buď na sebe upozorňují jiným způsobem (předváděním se v roli šaška, nekázní), nebo se uzavřou a přestanou komunikovat, což je horší případ. Znovu navázat komunikaci s takovým žákem bývá náročné.

 

2.2. S jakými specifickými poruchami učení se setkáváme?

Úspěšnost žáka v matematice je ovlivňována téměř všemi specifickými poruchami učení. Pro přehlednost uvedeme všechny popisované poruchy učení a zdůrazníme ty, které mají vliv na výkon žáka v matematice, neboť chyby v matematice mohou být způsobeny např. nepochopením textu, nesprávným zápisem aj., nikoliv chybami matematickými. V odborné literatuře jsou popisovány:

Dyslexie - porucha může postihovat rozlišování jednotlivých písmen, rychlost čtení, nebo správnost čtení nebo porozumění čtenému textu. Pro dyslektika je obtížné číst s porozuměním slovní zadání matematických úloh, zejména pak slovních úloh, ve kterých je třeba provést přepis textu uvedeného českou větou do matematického jazyka. Pro některé dyslektiky je náročné číst i symbolický matematický zápis. Mezi dyslektiky můžeme však najít děti, které symbolickému matematickému zápisu rozumí a ten je pak pro ně záchranou v matematice.

Dysgrafie - porucha postihuje osvojování si jednotlivých písmen, spojení hláska - písmeno, úpravu písemného projevu. V matematice má dysgrafik problémy s osvojením si jednotlivých číslic a znaků, spojení "číslo" a "zápis čísla pomocí číslic", rozlišení pojmů "číslo" a "číslice" a jejich zápisem, dále pak zápisu čísel v řádcích (např. neudrží stejnou velikost všech číslic v zápisu víceciferného čísla) nebo v zápisu čísel v algoritmech, kde záleží na přesnosti zápisu čísel podle jednotlivých řádů. Chyby v matematických operacích mohou být způsobené neupraveností zápisu nebo výraznou pomalostí při psaní.

Dysortografie - porucha pravopisu. Nejde o hrubé chyby způsobené neznalostí, ale o specifické problémy související např. s nerozlišováním sykavek, délky samohlásek, měkčení apod. Může se projevit při tzv. diktovaných pětiminutovkách, kdy má dítě v mysli zvládnout příliš mnoho jevů.

Dyskalkulie - porucha postihuje vytváření matematických představ, problémy spojené s operacemi s čísly, poruchy prostorových představ aj. Podrobně bude uvedena v celém dalším textu.

Dyspinxie - porucha v oblasti kresebných dovedností, neobratnost při zvládání jemné motoriky rukou a prstů - projevuje se zejména při rýsování. Rovněž znázornění prostorové situace v rovině, na obrázku, činí dětem obtíže.

Dysmúzie - snížení nebo úplná ztráta smyslu pro hudbu - melodii a rytmus. Zejména ztráta smyslu pro rytmus je pro žáky mladšího školního věku v souvislosti s matematiku problémem.

Dyspraxie - porucha obratnosti, může mít vliv na upravenost matematických písemných prací, na upravenost rýsovaných obrázků, což může být také způsobeno nešikovností dětí.

 

další kapitola: 3. Co je dyskalkulie?