CSS level 1
Písma a pozadí
Boxy a bloky
Seznamy a klasifikace

CSS level 2
Nové vlastnosti
Řízení pozice

CSS2 - Filters
Stíny, okraje
Převracení, otáčení, deformace
Změny zobrazení

Nové vlastnosti CSS2


Popis stránky:

   Tato stránka demonstruje ve velmi omezeném množství nové možnosti kaskádových stylů CSS2. Obsahuje 2 ukázky. První je nastavení vlastnosti barvy rámečku pro každou jeho část (tato vlastnost funguje pouze v Internet Exploreru 5). Druhá používá vlastnost text-shadow pro vytvoření efektu stínu textu. Tato vlastnost však nefunguje ani v IE5 (měla by fungovat v Netscape Navigator 6).Pod ukázkami je vždy uvedena přesná definice nastavení vlastností. Pro lepší přehlednost je pro definici stylu odstavců použit specifický styl jehož popis vlastností je ( color: #ff0000; font-family: courier new mono; font-size: 12; ). Jako předloha pro texty odstavců byla použita kniha Frederica Pohla, Gateway (1977). Obsah demonstračních ukázek nijak nesouvisí s účelem stránek.


Ukázka 1:

  Všichni jsme ustoupili o mikroskopický krok, ale nevadilo to, stejně nevycházeli na naší úrovni. První vyjelo šachtou nějaký velký zvíře Korporace, jehož jméno jsem si nezapamatoval, potom čínskej strážce, potom někdo v uniformě Konečné nemocnice s pacientem, kterýho držel, aby neupadl. Znal jsem ten obličej, ale ne jméno, jednou jsem ho viděl na večírku na rozloučenou, možná i na několika, malý, starší černý muž, co vyletěl dvakrát nebo třikrát úplně bezúspěšně. Měl otevřené a dost jasné oči, ale vypadal k smrti vyčerpanej. Bez údivu se díval na dav kolem šachty a pak zmizel.
  Ležela na nejnižším lůžku trojité palandy v pokoji s celkem dvanácti místy. Tři nebo čtyři další byly obsazený, dvě zakrýval izolační závěs, mléčně plastikový, takže přes něj bylo vidět jen matně. Nevěděl jsem, kdo tam leží. Sheri sama vypadala jako když mírumilovně odpočívá, jednu ruku měla pod hlavou, ty krásný oči měla zavřeny, svou charakteristickou bradu s dolíčkem měla položenou na zápěstí. Její dva spolucestující byli v pokoji taky, jeden spal a jeden seděl před holografickým zobrazením prstenců Saturnu. Jednou nebo dvakrát jsem ho potkal, Kubánec nebo Venezuelan nebo něco takového, z New Jersey. Jediný jméno, na který jsem si u něj vzpomněl, bylo Manny. Chvíli jsme spolu klábosili a on mi slíbil, že řekne Shery, že jsem tam byl. Odešel jsem a namířil jsem si to do jídelny na kafe, přitom jsem přemejšlel o jejich letu.

TABULKA:
 - border-style: solid; margin: 50; border-top-color:#450f0b;
   border-right-color:#090973; border-bottom-color:#0600ee;
   border-left-color:#a698f4
BUŇKA:
 - padding: 20;

Ukázka 2:

   Usnula v mojí posteli. Nechal jsem jí tam a šel jsem se projít do Centrálního parku. Zašel jsem ke Kláře, zjistil jsem, že není doma, nechal jsem jí vzkaz, aby věděla, kde jsem, a asi tak za hodinu jsem prostě ležel na zádech a díval jsem se na zrající moruše na stromě. Nebyl tam nikdo, jen pár turistů, co se ještě vyběhli podívat, než odletí. Nevěnoval jsem jim pozornost, ani jsem neslyšel, jak odchází. Bylo mi líto Louisy a Forehandových a ještě víc jsem litoval sám sebe. Neměli štěstí, ale to, co jsem neměl já, bolelo mnohem víc, neměl jsem odvahu se vydat tam, kde bych na štěstí mohl narazit. Nemocné společnosti vylousknou dobrodruhy jako pecičky z hroznového vína. A ty pecičky k tomu nemají co říct. Řek bych , že totéž se týkalo Kolumbových námořníků nebo pionýrů, co svou vlastní silou táhli naložené vozy přes území Komančů, museli být ochromeni strachy tak jako já, ale neměli moc na vybranou. Jako já.
   Nespal jsem, i když jsem byl fyzicky vyčerpanej. Chvíli jsem seděl na prádelníku u sebe v pokoji. Pak jsem zase odešel. Pamatuju si, že jsem s někým mluvil, myslím, že to byl nějakej zbloudilej turista z lodi z Venuše, a povídali jsme si o tom, jak dobrodružné je povolání prospektora. Pamatuji si, že jsem jedl v jídelně. A celou tu dobu jsem přemejšlel: chtěl jsem zabít Kláru. Všechen ten vztek jsem měl v sobě a sám j sem o něm nevěděl, dokud ona neotočila tím kohoutkem. Nevěděl jsem, jestli mi odpustí. Nebyl jsem si jistej, jestli by to měla udělat a dokonce jsem si ani nebyl jistej, jestli to chci. Nedovedl jsem si představit, že bysme zase někdy mohli být milenci. Ale nakonec jsem byl přesvědčenej o tom, že jsem se chtěl omluvit. Nikdo tam nebyl. Jenom baculatá černoška, pomalu skládala oblečení s tragickým výrazem v tváři.

ODSTAVEC:
 - text-shadow: 5px 5px 8px #800080


 

webmaster | 05/15/2001 09:04:38