Příklad grafické úpravy titulní stránky diplomové práce
I. |
NÁLEŽITOSTI DOKUMENTU |
Ve stanoveném termínu je nutno odevzdat dva výtisky dokumentu diplomové práce, které jsou vyžadovány pro potřeby školy. Jeden z nich je zařazen do fondu knihovny pedagogické fakulty, druhý si ponechá katedra. Oba musí být vytištěny na kvalitním papíru a svázány. Standardně se používá lepená vazba do tuhých desek, výtisk pro katedru však zpravidla smí být svázán i některým z náhradních způsobů (do desek s hřebenem, šrouby nebo spirálou), podle dohody s vedoucím diplomové práce.
Běžné listy knižního bloku uvnitř desek vazby dokumentu jsou formátu A4 (210 × 297 mm) a z téhož druhu papíru. Všechny listy nestandardních rozměrů či kvality (například barevná grafika, tištěná na tužším a hladším papíru) se řadí zpravidla až na konec knižního bloku, jako příloha. Stránky bloku se rozlišují na levé (neboli sudé) a pravé (liché), podle polohy vůči hřbetu knihy na rozevřené dvoustraně. Potištěny mohou být buď levé i pravé nebo jen pravé stránky bloku. Více žádoucí je ovšem tisk oboustranný.
Blok v průhledných nepotištěných deskách začíná titulní stránkou, jinak první stránka bloku obsahuje pouze tzv. patitul nebo je prázdná. Prázdná se ponechává i poslední stránka bloku, proto je někdy nutno zařadit na jeho konec prázdný list. Při použití lepené vazby je knižní blok zavěšen do desek pomocí předsádky, která však není chápána jako jeho součást – je z jiného druhu papíru, není potištěna a její stránky se nezapočítávají při číslování.
Desky Na přední straně desek se standardně uvádí pouze označení „diplomová práce“ a jméno diplomanta. Volitelně lze uvést též název práce, sídlo školy a rok odevzdání práce, případně i název školy. Jméno diplomanta a název práce nebo označení „diplomová práce“ může obsahovat i hřbetní řádka desek, orientovaná zdola nahoru. Zadní strana a vnitřní strany desek se ponechávají prázdné.
Grafická úprava desek by měla ladit s grafickou úpravou textu uvnitř knižního bloku. Potisk či ražba desek se však obvykle realizují na zakázku a diplomant je může ovlivnit jen velmi málo.
Některé typy vazby používají průhledné plastové desky. Průhledné desky se nepotiskují ani jinak neupravují, první stránkou knižního bloku však potom musí být stránka titulní.
Patitul První stránka knižního bloku se ponechává v diplomové práci většinou prázdná, může však obsahovat tzv. patitul, tvořený několika základními údaji. Uvést lze například jméno autora, název práce a označení „diplomová práce“. Volí se střízlivá grafická úprava a decentní písmo (obvykle stejné jako pro základní text), aby patitul jen mírně oživoval jinak prázdnou plochu stránky. Místo patitulu může být na čestnou první stránku umístěno také poděkování.
Protititul Při oboustranném tisku se druhá stránka knižního bloku (levá stránka, protilehlá k následující stránce titulní) ponechává prázdná nebo je řešena společně s následující stránkou jako titulní dvoustrana, eventuálně na ni lze umístit vhodnou ilustraci či fotografii.
Titul Titulní stránkou je standardně druhá pravá stránka knižního bloku. Při oboustranném tisku lze ovšem titul řešit i v rámci dvou stránek (viz protititul výše), jako titulní dvoustránku.
Vzhledem ke své důležitosti a výjimečnému postavení v dokumentu musí být titul v ploše stránky resp. dvoustránky zvlášť pečlivě rozvržen. Obsahuje název práce, označení „diplomová práce“, jméno diplomanta (a případně i jméno vedoucího práce), úplný název školy, fakulty a katedry, sídlo školy a rok obhajoby práce (resp. rok jejího dokončení a odevzdání).
|
|
Příklad grafické úpravy titulní stránky diplomové práce |
Anotace Levá stránka, následující za stránkou titulní, se využívá k umístění anotace. Anotace je stručná a výstižná charakteristika obsahu práce o rozsahu několika řádek základního textu. Může být případně uvozena decentním titulkem („Anotace“), ovšem název práce ani jiné formální údaje se již zpravidla neuvádějí.
Poděkování Krátké poděkování osobám a organizacím, které se podílely na výsledku práce (vedoucímu, konzultantům apod.), se uvádí na samostatné pravé stránce buď za stránkou anotace nebo (místo patitulu) na čestné první stránce knižního bloku. Používá se týž druh a stupeň písma jako pro základní text a obyčejný nebo kurzivní řez.
Prohlášení Na další stránce v pořadí (tj. levé nebo pravé, jak vyjde) se uvádí text prohlášení ve tvaru „Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci vypracoval samostatně, a že jsem uvedl veškerou použitou literaturu“ (nebo podobně). Pod textem prohlášení může být uvedeno jméno nebo podpis diplomanta.
Jinak lze na stránku s textem prohlášení umístit i různé další formální údaje, jako například upozornění na vlastnictví obchodních značek, které se v textu práce vyskytují. Zvolený druh i stupeň písma je opět týž jako pro základní text a řez obyčejný nebo kurzivní.
Obsah Obsah je tvořen titulkem („Obsah“) a seznamem hesel, která lokalizují polohu význačných oddílů v dalším textu dokumentu. Hesla obsahují text úvodního titulku příslušného oddílu (vzoru hesla) a číslo stránky jeho výskytu, přičemž pořadí hesel v seznamu odpovídá pořadí jejich vzorů v dokumentu.
Začátek obsahu se umisťuje na první pravou stránku za stránkou prohlášení. Jeho titulek je vhodné naformátovat shodně jako titulky kapitol (oddílů hlavní úrovně), ovšem bez případného čísla kapitoly. V heslech mohou být čísla stránek zarovnána k pravému okraji pomocí tabulátorů. Příslušnost čísel k titulkům pak může být opticky vyznačena nějakými vodicími znaky (například tečkami), zvláště pokud jsou vzdálenosti mezi titulky a čísly stránek v heslech velké. Při menším počtu hesel čísla stránek zarovnána být nemusí, od titulků se pak oddělují pouze obyčejnou nebo širokou mezerou.
Obsah musí být stručný a přehledný – při velkém počtu titulků v dokumentu se do něj zařazují jen titulky jedné až dvou hlavních úrovní. Podrobné „podobsahy“ mohou být případně uvedeny na začátcích jednotlivých kapitol. Hesla stejných úrovní musí být v obsahu totožně formátována, hesla různých úrovní by naopak měla být opticky rozlišena (použitým řezem nebo stupněm písma, odsazením od levého okraje apod.).
Seznam obrázků Seznamy obrázků, tabulek a podobných prvků dokumentu se vytvářejí pouze v odůvodněných případech, tedy pokud mají nějakou globální informační funkci. Upravují se zpravidla stejně jako obsah a zařazují na novou stránku buď za něj nebo až před seznam použité literatury na konci dokumentu, případně i za něj.
Kapitoly Vlastní text práce je kvůli přehlednosti tematicky členěn na kapitoly, pokud možno srovnatelné délky. Kapitoly mohou na stránkách navazovat spojitě, častěji se však zalamují buď na novou běžnou nebo dokonce až na novou pravou stránku (pokud jsou ovšem dostatečně dlouhé). Úvodní stránky a všechny vnitřní stránky kapitol by pak měly být zcela zaplněny. Nuceně zalomené východové stránky kapitol plné být nemusí (jejich zaplnění ani není žádoucí), musí ovšem obsahovat nejméně pět řádek textu.
Rozhraní kapitol je možno zvýraznit i tzv. stránkovou zarážkou neboli svislým odsazením textu úvodní stránky kapitoly od horního okraje stránky až o pětinu výšky sazebního obrazce. Výšky textem zaplněných částí východových stránek kapitol pak ovšem musí výšku stránkové zarážky výrazně přesahovat.
Pokud jsou vstupní stránky všech kapitol pravé, mohou mít oproti běžným stránkám zvláštní (avšak v celém dokumentu jednotnou) grafickou a obsahovou úpravu. Mohou obsahovat například graficky ztvárněný titulek kapitoly, seznam oddílů kapitoly (dílčí obsah), vhodnou ilustraci apod.
Úvodní kapitola („Úvod“) obsahuje především rozbor zadání práce a definici cílového produktu, pro prováděný výzkum i plán postupu a případnou prognózu očekávaných výsledků. Již v úvodní kapitole jsou rovněž uvedeny různé informace formálního charakteru, jako seznam použitých označení, stručná charakteristika tematického zaměření dalších kapitol apod. Poslední kapitola („Závěr“) pak podrobně a výstižně shrnuje dosažené výsledky práce.
Literatura Za titulkem „Literatura“ (jinak je možno uvést i „Seznam použité literatury“, „Soupis citací“ apod.) následuje seznam všech publikací, které jsou v textu diplomové práce přímo citovány nebo byly použity při studiu příslušné problematiky. Každá citace (heslo seznamu) obsahuje soupis základních bibliografických údajů o citované publikaci, který ji plně identifikuje a umožňuje tak její vyhledání.
Seznam se řadí na pravou stránku za poslední kapitolou. Titulek není číslován, jinak je však vhodné jej naformátovat stejně jako titulky kapitol. Pro sazbu citací se používá stejný druh a řez písma jako pro základní text, stupeň písma může být menší. Odstavce citací mohou být zarovnány k levému okraji, do bloku nebo i pořadově – jednotlivé údaje a skupiny údajů jsou pak ve všech citacích jednotně graficky uspořádány (odsazeny na pevnou pozici vůči levému okraji stránky či zalomeny na novou řádku).
Citace se zpravidla číslují nebo opatřují jiným identifikujícím prvkem, který může sloužit jako návěští v odkazech na citaci. Při absenci návěští se citace řadí v seznamu abecedně, jinak je lze řadit i jiným způsobem – například chronologicky nebo v pořadí výskytu odkazů.
Povinné i volitelné bibliografické údaje, které do citace musí resp. mohou být začleněny (jsou-li zjistitelné), jakož i jejich pořadí v citaci, stanovuje norma [7], a to zvlášť pro různé typy citovaných publikací a jejich částí. Z pochopitelných důvodů zde nemohu citovat tuto normu v plném rozsahu, proto uvedu jen dva nejběžnější případy – citaci monografie a citaci článku ze seriálové publikace.
Monografie je tvořena pevným počtem svazků. V citaci se uvádí autor (jména osob resp. název organizace), název, pořadové číslo vydání, místo vydání, nakladatel, rok vydání, případné číslo svazku a standardní číslo ISBN. Nepovinně je možno uvést i další údaje, například překladatele, autora ilustrací, rozsah stran, název cizojazyčného originálu apod. Příklad:
|
Seriálová publikace je tvořena více svazky, které jsou vydávány se záměrem trvalého pokračování (noviny, časopisy, edice sborníků konferencí atd.). Citace článku obsahuje jméno jeho autora a název, název zdrojového dokumentu (časopisu), umístění článku ve zdrojovém dokumentu – ročník a číslo svazku, případně i čísla stran – a standardní číslo ISSN (existuje-li). Příklad:
|
V současnosti jsou častým zdrojem informací elektronické publikace, o jejichž citacích zmíněná norma nehovoří. Pro citace elektronických publikací, šířených na fyzickém nosném médiu (například soubor disket), lze doporučit obdobnou strukturu údajů, jako pro citace publikací tištěných. V citacích webových stránek je navíc nutno uvést síťovou adresu (URL). Příklad:
|
Součástí normy není ani předepsaný systém interpunkce a typografického rozlišování údajů citace. Vhodný systém je tedy možno zvolit a jednotně uplatnit ve všech citacích. Jména autorů mohou být například vysázena kapitálkami a názvy publikací kurzívou, jako v uvedených příkladech. Přípustné je i použití zkratek (uplatňuje se zejména při velkém rozsahu seznamu).
Odkazy na citace mohou být vsunuty přímo do textu, případně realizovány jako poznámky pod čarou. Ve druhém případě se na příslušné místo v textu vkládá odkaz na poznámku. Odkazem na citaci může být:
Ve všech případech může být součásti odkazu i číslo odkazované strany nebo rozsah čísel stran odkazovaného úseku publikace. Jeden ze tří uvedených tvarů se používá jednotně, tj. pro všechny odkazy na citace v celé diplomové práci.
Rejstřík Při velkém rozsahu dokumentu diplomové práce by měl být jeho součástí i dostatečně obsáhlý rejstřík, který podstatně usnadňuje vyhledávání. Začíná titulkem, který může korespondovat s případným speciálním zaměřením rejstříku (například „Rejstřík rezervovaných slov jazyka Pascal“). Titulek je následován abecedně seřazeným seznamem hesel jedné či dvou úrovní.
Heslo rejstříku obsahuje určitý pojem, který má být vyhledán, a seznam čísel stran, na kterých je tento pojem probírán. Pojmy v heslech podřízené úrovně jsou přitom zúžením obecnějších pojmů v úrovni primární. Nadřazený pojem se v podřízených heslech již neopakuje, místo něj se na začátek podřízeného hesla vkládá jen tilda (~) nebo pomlčka. Podřízenost hesel sekundární úrovně lze současně či alternativně vyjádřit i jejich odsazením od levého okraje:
|
gradient 286, 310 grafický formát 104–113 ~ metody komprese 110 ~ rastrový 105–113, 187 ~ vektorový 113 grotesk 150 |
Rejstřík by měl být kvůli přehlednosti opticky členěn na oddíly, obsahující primární hesla se stejným počátečním písmenem a jim podřízená hesla sekundární. Jednotlivé oddíly mohou být uvozeny titulkem, obsahujícím příslušné písmeno, nebo odděleny jen svislým odsazením. Všechna primární hesla, která začínají jiným znakem než písmenem (například číslicí), se spolu s jim podřízenými hesly sekundárními řadí do úvodního neoznačeného oddílu rejstříku.
Prvky seznamu čísel stran se navzájem oddělují čárkou a mezerou. Mohou jimi být jednak čísla jednotlivých stran, jednak rozsahy čísel souvislých úseků stran (75–79). Celý seznam může být buď zarovnán k pravému okraji sloupce pomocí tabulátoru nebo od pojmu oddělen jen obyčejnou či širokou mezerou. Některá hesla mohou místo seznamu čísel stran obsahovat křížové odkazy typu „viz“ a „viz též“ na jiná hesla rejstříku.
Rejstřík náleží až na konec knižního bloku (resp. před stránky integrovaných příloh), kde je snadno dostupný. Jeho začátek se vkládá vždy na pravou stránku. Titulek je vhodné naformátovat stejně jako titulky kapitol (ovšem bez čísla) a pro hesla použít stejné písmo jako pro základní text, obvykle však menšího stupně. Kvůli úspoře místa se rejstřík sází do dvou i více paralelních sloupců.
Přílohy Veškeré prvky, které mají být součástí dokumentu diplomové práce, ale které není vhodné vkládat na běžné stránky knižního bloku kvůli jejich materiální podstatě, rozsahu či rozměrům, se připojují jako přílohy. Může se jednat například o diskety, výpisy zdrojových textů programů, samostatně tištěné listy s barevnou grafikou, soubory fotografií apod.
Papírové přílohy jejichž listy mají stejné rozměry jako běžné listy knižního bloku mohou být integrovány na jeho konec. Jiné přílohy se umisťují odděleně, ovšem musí být nějakým způsobem fixovány, aby při manipulaci s dokumentem nemohlo dojít k jejich poškození či ztrátě. K tomuto účelu může sloužit například kapsa na vnitřní straně zadní desky vazby (takto lze přiložit i disketu). Papírové přílohy velkého rozsahu mohou být svázány zvlášť a přiloženy v samostatném svazku. Rozsáhlejší soubory fotografií či diapozitivů se přikládají v samostatné uzavřené schránce.
Výčet všech integrovaných, oddělených i samostatných příloh je součástí knižního obsahu dokumentu diplomové práce, uvádí se na jeho konci. Také v úvodní kapitole je nutno veškeré přílohy vyjmenovat a popsat jejich funkci.