Gramatík a Gramatýnka | sbírka úloh
Gramatík a Gramatýnka | sbírka úloh
Sbírka je rozdělena do tří částí: první, v jejíž podčásti se čtenář nyní nachází, představuje rozhraní určené převážně pro učitele. Zahrnuje úvod, rozcestník úloh, popis a cíle sbírky, popis a cíle vzdělávacích úloh a nakonec informace, jak se sbírkou v hodinách pracovat. Druhou a třetí částí jsou samotné dílčí sbírky úloh – Gramatík a Syntaktie a Gramatýnka a slovotvorné tunely.
V první části nalezne učitel vše, co o sbírce a úlohách potřebuje vědět. V úvodu jsou uvedeny základní informace o sbírce. Rozcestník úloh představuje seznam všech úloh spolu s jejich krátkou charakteristikou a odkazy na ně. Nechybí ani seznam vzdělávacích cílů z obou předmětů u jednotlivých sad úloh včetně jejich tematického popisu a odkazů na ně. Na stránce příznačně pojmenované Jak se sbírkou pracovat jsou uvedeny možnosti, jak se sbírkou pracovat během výuky, co neopomenout apod.
Ve druhé a třetí části se nacházejí samotné interaktivní úlohy, k nimž se lze dostat právě přes rozcestník úloh, alternativně přes odkazy uvedené pod popisem a cíli jednotlivých sad úloh. Podrobnosti o těchto úlohách budou uvedeny níže.
Tato dílčí sbírka úloh sestává ze 123 úloh, které se dělí do celkem 13 menších sad. Až na úlohy na rozcvičku a úlohy bonusové má každá úloha svou druhou variantu, některé dokonce až čtyři varianty. První sada obsahuje tři úlohy objevovací povahy, zaměřené primárně na seznámení se s prostředím a koncepty, s nimiž pracuje všech zbylých 120 úloh této dílčí sbírky. Dalších 12 sad obsahuje úlohy odlišného typu aplikované na čtyři různé mapy, jež zde symbolizují jistou formu informatických grafů. Každá mapa je v vždy v něčem pokročilejší než ta předchozí, a tedy většinou platí, že úlohy aplikované na první mapu budou snazší než úlohy na druhé mapě. Poslední sada z těchto 12 je sadou bonusových úloh, které se pro každou ze čtyř map liší a běžné úlohy doplňují.
Sbírka Gramatík a Syntaktie pracuje primárně se dvěma tématy. Z pohledu informatiky se jedná o modelování pomocí grafů, spočívající zejména v orientaci v grafu, v hledání nejrůznějších cest v grafu apod., a z pohledu českého jazyka – jak zčásti napovídá název – o větnou skladbu, cílící výhradně na větné členy a stavbu vět z větněčlenského pohledu.
Úlohami se prolíná příběh robůtka Gramatíka, který pracuje pro obyvatele kraje Syntaktie, jejíž podobu ztělesňuje právě čtveřice zmiňovaných map (informatických grafů). Vyrábí větné členy objednaných vět a ty roznáší po cestách (hranách) propojených navzájem křižovatkami (vrcholy) do příslušných měst (specifických hran). Je vhodné dodat, že v rámci této sbírky má pojem cesta dvojí význam závislý na kontextu – může označovat cestu (hranu) mezi křižovatkami (vrcholy), ale také průchod mapou (grafem). Gramatík má své zásady (podmínky cesty v grafu), které musí žák nejprve pochopit, aby mohl Gramatíkovy úlohy správně vyřešit. Celou sbírku naleznete zde.
Tato dílčí sbírka úloh je menší a skládá se ze 44 úloh, jež se dělí do osmi menších sad. Podobně jako v předchozí sbírce má i zde každá úloha až na výjimky svou druhou variantu. První sada je rovněž míněna jako objevovací a obsahuje dvě úlohy tohoto druhu. Zbylých sedm sad zahrnuje úlohy různého typu aplikované na tři odlišné skupiny tunelů, které zde symbolicky představují zjednodušenou formu algoritmických funkcí či podalgoritmů.
Tato sbírka propojuje informatické téma algoritmizace s jazykovým tématem slovotvorba, přičemž slovotvorbu lehce doplňuje ještě tvarosloví. Téma algoritmizace zde zastupují právě zmiňované tunely (algoritmické funkce), které požadují jistý tvar slova na vstupu a na výstupu poskytují jiný, progresivně či regresivně odvozený. Tunely se za pomoci symbolických zápisů (obrázkových příkazů) skládají do posloupnosti, sekvence příkazů, která představuje netradiční pojetí slovotvorné řady formou složeného algoritmu.
Úlohami prostupuje opět příběh, tentokráte o robotce Gramatýnce, která vlastní ve své laboratoři právě několik tunelů, které mění určitá slova na jiná, přesněji řečeno jinak tvarovaná. Pořadí, v němž slova postupně do tunelů vkládala, i způsob tohoto vložení zaznamenává pomocí symbolických zápisků-příkazů. Žák systém těchto zápisků musí pochopit, než bude řešit Gramatýnčiny úlohy. Stejně tak by měl objevit, že slova mohou do tunelů vstupovat ze dvou různých směrů, které symbolizují směr jejich odvozování v slovotvorné řadě. Také by měl zjistit, že ne každé slovo může projít každým tunelem a oběma směry. Celou sbírku naleznete zde.
Každá z celkových 167 úloh obsahuje identicky stejné prostředí, jehož podobu v obou sbírkách lze spatřit na obrázcích níže:
V nejvrchnějším, barevném záhlaví se nacházejí tlačítka, která uživatele dle volby přesměrují buďto na úvodní stránku, nebo na rozcestník dané sbírky úloh. V bílém záhlaví, které se nachází níže, se pak vyskytují modrá tlačítka, jež slouží k přepínání mezi úlohami. Vprostřed bílého záhlaví jsou též dvě další tlačítka, tentokrát však žlutá. Jedno z nich, tlačítko Gramatíkovy zásady, respektive Gramatýnčino značení slouží k zobrazení základních informací, na jejichž základě pracují všechny úlohy a s nimiž už se žáci mohli seznámit v rozcestníku. Tlačítko Obnovit stránku má obdobnou funkci jako klávesa F5, tedy stránku „refreshne“, obnoví do původního stavu.
Pod záhlavím se nachází název úlohy spolu s jejím identifikačním kódem, pod kterým ji lze dohledat např. v rozcestníku. Písmenko značí variantu vzhledem k použité mapě či skupině tunelů, čísla označují danou sadu úloh a variantu úlohy.
Pod názvem úlohy se na levé polovině stránky nachází zadání úlohy včetně prostoru pro její řešení. To, co je po žákovi požadováno, je vždy zvýrazněno tučným řezem písma. Úlohy v obou sbírkách mají rozličné způsoby vypracování – výběr z možných odpovědí, formulace odpovědi do textového pole, „naklikání“ různých směrových/algoritmických příkazů, ohodnocení pravdivosti výroku, vyznačení řešení na obrázku atd. Právě poslední zmíněný způsob vypracování úlohy si zasluhuje o komentář více. Jedná se o funkci jednoduchého editoru (skrývajícím se pod tlačítkem Kreslicí režim), který je přidružen k obrázku mapy v každé úloze ze sbírky Gramatík a Syntaktie a který sestává z jednoduchých nástrojů – pera, zvýrazňovače a gumy. Někdy je jeho použití v zadání úlohy explicitně vyžadováno, jindy záleží čistě na žákově vůli, zda jej k řešení úlohy využije coby pomůcku pro lepší názornost. Někdy je to velmi nápomocné, neboť abstrakce v grafu bez poznámek může být obtížná.
Poslední část představují tlačítka Potvrdit odpověď a Řešení úlohy, jež se nacházejí na spodní části stránky. Stisknutí prvního zmiňovaného tlačítka znefunkční jakékoli úpravy řešení a také slouží jako znamení pro učitele, že žák úlohu dokončil a že již nehodlá na svém řešení nic upravovat. Pokud by si své rozhodnutí na poslední chvíli rozmyslel, lze ještě tlačítko deaktivovat a řešení upravit. Na aktivaci tohoto tlačítka je závislé druhé zmíněné tlačítko, které po zadání příslušného hesla zobrazí okomentované řešení úlohy (o heslech k řešením úloh více na stránce Jak se sbírkou pracovat). Bez potvrzení odpovědi se dialog řešení úlohy nezobrazí.
Na stránce s úlohou se žákovo řešení neukládá. Ztrácí se, jakmile stránku opustí nebo obnoví. Aplikace je navržena tak, aby na to žáka sama upozornila, pokusí-li se stránku opustit či obnovit za stavu, že na ní již provedl nějaké změny.
Je vřele doporučeno, aby si učitel před vyučováním sbírku úloh alespoň zběžně prošel a interaktivní prvky vyzkoušel. Jedná se o časově nenáročnou činnost, neboť většina prvků je velmi intuitivní.
Důležité je také zmínit, že ačkoli je aplikace zamýšlena primárně pro práci na stolním počítači či notebooku, měla by být plně responzivní, a tudíž by bez větších problémů měla fungovat i na mobilních zařízeních. Na těchto zařízeních však může být manipulace s některými interaktivními prvky obtížnější.
Stěžejním cílem sbírky jako takové je pokus o propojení dvou předmětů z kategoricky odlišných vzdělávacích oblastí, které na první pohled příliš mnoho nespojuje. Český jazyk a literatura je totiž tradiční předmět, který se na úrovni státních dokumentů až do vydání Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání v roce 2025 po dvacet let nijak nevyvíjel a neměnil, kdežto informatika, resp. informační a komunikační technologie prošly před pár lety radikální proměnou a staly se v podstatě novým předmětem s moderními výukovými metodami, důrazem na aktivní práci žáka a na rozvíjení jeho informatického myšlení. Je tedy zcela zřejmé, že stojí na pomyslném protipólu vůči českému jazyku.
Český jazyk má však s informatikou přece jen pár věcí společných. Patří mezi ně koncepty, které si od informatiky „půjčuje“ a pracuje s nimi jako s výukovými pomůckami. Těmi jsou např. informatické grafy či algoritmy. Graf se v českém jazyce používá nejčastěji k rozboru skladebních vztahů mezi větnými členy či jednotlivými větami v souvětí, algoritmus kupříkladu při určování slovních druhů, často navíc zaznamenaný ve formě rozhodovacího stromu, tedy opět ve formě informatického grafu. Navíc společné vazby českého jazyka a informatiky explicitně podporuje i nový RVP, a tedy je nasnadě o podobě těchto společných vazeb minimálně uvažovat.
Cílem sbírky bylo tedy tyto koncepty v přizpůsobené podobě užít i zde, ale jejich role má být odlišná než výše zmíněná. Uvedené koncepty už zde nemají figurovat jako pomůcka pro usnadnění práce s jazykovými jevy, ale spíše jako prostředek pro vzájemné propojení témat těchto předmětů a jako prostředek pro rozvíjení informatických i jazykových kompetencí současně.Jak jistě vyplynulo z textu výše, úlohy ze sbírky pracují kromě témat informatických i s tématy jazykovými. Přesto si však sbírka neklade za cíl testovat pamětné znalosti žáků, jako tomu v českém jazyce bývá zvykem – otázky, co vyjadřuje podmět, jaké druhy má přísudek, do jaké slovotvorné kategorie spadá odvozené slovo atd. se zde nevyskytují, a když už se objeví, slouží pouze k žákovu zamyšlení. Cílem sbírky je primárně procvičovat již nabyté dovednosti z obou oblastí a rozvíjet informatické myšlení i v tématech z oblasti českého jazyka, a tudíž ne pouze v informatice.